Upíři

V letech 1960/70 se v British Psychic and Occult Society začaly hromadit svědectví, že se v okolí Londýnského hřbitova Highgate Cemetery a i v něm samotném objevuje záhadná vysoká černá postava, někdy i s rudě zářícíma očima. Tato společnost proto poslala na místo Davida Farranta, který měl případ vyšetřit.

Farrant postavu jedné noci skutečně spatřil, a tak usoudil, že jsou zprávy pravdivé. To vedlo k tomu, že se BPOS rozhodla navázala s touto postavou psychický kontakt. Jedné noci přišli na hřbitov s mediem, ale než mohli cokoliv zkusit, objevila se policie a Farranta zatkla. Jak popisují - s kůlem a krucifixem v ruce. Kůl měl však podle svých slov k nakreslení kruhu na zemi, v němž se měla postava zhmotnit.

Ačkoliv to Farrant nikdy přímo neřekl, ustanovil tisk zjevení jako plnohodnotného upíra. On jen připustil, že entita měla charakteristické rysy upíra, nebo spíše že je měla podle některých ze svědectví pozorovatelů.

Další, kdo se aktivně podílel na problému v Highgate je Seán Manchester, spisovatel, vampirolog, reverend, exorcista a, na rozdíl od Farranta, skutečný lovec upírů. Tvrdil tisku, že by bylo nejlepší nalézt tělo a následně ho probodnout, setnout a spálit, ale že jsou dnes tyto metody bohužel protizákonné. Myslel si, že upírem je středověký Valašský šlechtic (pravděpodobně sám Vlad Tepeš), který praktikoval černou magii. Byl prý v rakvi převezen do Anglie začátkem 18. století. Pohřbili ho na místě, ze kterého se pozděj stal Highgateský hřbitov. Prohlásil, že ho k životu probrali moderní Satanisté.

Publicita případu rostla také díky soupeření mezi ním a Farrantem, který si upírstvím postavy tak jistý nebyl. Někdy ji nazýval jednoduše duchem či přízrakem.

Manchester prohlásil, že by v pátek 13. března mohl uspořádat se svými spolupracovníky oficiální hon na upíra. To bylo během rozhovoru s ním, Farrantem a dalšími, kdo upíra viděli. Rozhovor vysílali navečer právě toho pátku. Během dvou hodin poté začala ohromná spousta samozvaných lovců z celého Londýna přelézat bránu a zdi hřbitova. To i navzdory policejní snaze zabránit tomu.

Manchester později prozradil, co dělal té noci on. Spolu s několika společníky se nezpozorováni policií dostali na hřbitov přes poškozenou zeď z části hřbitova vedle, jež se stále používá a nebyla tak moc hlídána. Pokusili se otevřít vchod do katakomby, jíž podezříval, že ukrývá upíra. Ale ať se snažili jak chtěli, nešlo to. Nakonec se tedy rozhodli slézt dovnitř skrz díru ve střeše. Samozřejmě pomocí provazu.

Uvnitř nalezli prázdné rakve. Dali do nich česnek a pokropili je i okolí svěcenou vodou (což bylo nanic, jelikož ta vodička poslední dobou rapidně ztrácí na účinnosti i na "pouhé" duchy, ale ticho, zkazili by jsme jim radost).

O něco později, 1. srpna 1970, byly nedaleko katakomby nalezeny zbytky bezhlavého a spáleného ženského těla. Policie měla podezření, že je někdo použil v černé magii (to sotva, spíš ve vymítání upířího démona ala Manchester). Brzy na to znatelně vzrostly aktivity jak Manchestera, tak Farranta. A tehdy nastala ta noc, kdy Farranta zatkla policie s křížem a kolíkem na hřbitově. Tak si také získal pověst lovce upírů, i když nevěřil, že ta bytost upírem je a chtěl ji jen vyvolat (jak tvrdí).

O několik dní později přišel na hřbitov Manchester, tentokráte však ve dne, kdy je vstup povolen. Tvrdí, že se tentokrát jemu a spol. podařilo těžké a rezavé železné dveře jiné rodinné hrobky kousek po kousku otevřít. Poté vstoupil a nechal zdvihnout masivní víko jedné rakve. Věřil, že sem byla přenesena z místa, které tehdy vysvětil a očesnekoval. Chtěl kůlem tělo v rakvi probodnout, ale jeden z jeho společníků ho přesvědčil, ať to nedělá. Nakonec neochotně víko zavřel, nechal v hrobce česnek s kadidlem a všichni ji pak opustili.

Spor mezi Manchesterem a Farrantem zůstává velmi silný dodnes; oba tvrdí, že jsou kompetentní k vymítání zlých duchů a zkoumání paranormálních jevů; oba pohrdají údajnými odbornými znalostmi toho druhého.